Svět dokonalých koupelen

Kóje pro ty, kdo chtějí, aby koupelna působila jako pokoj, ne jako technická místnost. Leštěný mramor na stěně, kartáčovaná mosaz na bateriích a umyvadlo vysekané z jednoho kusu kamene.

Ukazujeme tu i to, co není vidět — jak se vede spárořez kolem vypínačů a proč mosaz nesnese agresivní chemii. Vzorky mramoru si můžete odnést domů a nechat je pár dní ležet ve svém světle.

Japonská střídmost a skandinávská vřelost. Dubová dýha, mikrocement v barvě lnu a jediný výraznější kus v celé kóji — ručně dělaná miska na mýdlo.

Volí ji nejčastěji lidé s malou koupelnou, kteří se bojí, že jim dřevo prostor zavře. Ukážeme vám, proč se to nestane, když se správně nasvítí a nechá se alespoň jedna stěna klidná.

Bílé lodičky, terrazzo na podlaze a chromové baterie s křížovými hlavicemi. Poctivá rekonstrukce prvorepublikového bytu, jak by ji udělal někdo, kdo v něm chce i bydlet.

V kóji máme vedle sebe tři odstíny spárovací hmoty na jednom a tomtéž obkladu. Rozdíl mezi nimi lidi překvapí pokaždé — a přitom je to rozhodnutí za pár set korun.

Tmavá koupelna neznamená, že se v ní nedá nic najít. Matná černá pohlcuje odlesky, tmavý ořech ji hřeje a kouřové sklo drží prostor otevřený.

Klíčem je světlo. V kóji svítí tři nezávislé okruhy včetně tlumeného podsvícení pod skříňkou pro noční návštěvy. Bez toho tmavá koupelna nefunguje a lidé ji po roce přemalují.

Parní sprcha, teaková podlážka a kamenná lavice, kterou lze vytápět. Kus lázní ve standardní bytové koupelně o velikosti devíti metrů čtverečních.

Zajímá vás, kolik to stojí na provozu a jestli to utáhne běžná elektroinstalace? Přesně na tohle se tu lidé ptají nejčastěji — a máme to spočítané na konkrétních realizacích, ne z katalogu.

Kóje pro každého, kdo má doma bílou koupelnu a už ji nemůže vidět. Sytě zelená glazovaná keramika, pigmentovaná stěrka a mosazné doplňky.

Barva v koupelně má jedno pravidlo — musí ji nést jeden materiál, ne tři. Ukazujeme tady, jak se to pozná dopředu a co se stane, když se pravidlo poruší.

Travertin má kresbu, kterou nikdo nevyrobí dvakrát stejně. Kóje ukazuje, jak s ní pracovat — kde nechat plochu klidnou a kde naopak vést spáru přesně přes žílu.

Součástí je nika vysekaná do stěny a zapuštěné světlo v podhledu. Dva detaily, které zvednou obyčejnou sprchu o úroveň výš a v rozpočtu nejsou skoro znát.

Nejsvětlejší kóje v showroomu. Bílý matný velkoformát, čiré sklo bez rámu a zrcadlo přes celou stěnu. Nic, co by tříštilo pohled.

Vypadá jednoduše, ale na provedení je nejnáročnější ze všech. U bílého matu se neschová žádná nepřesnost — ani v rovině stěny, ani ve spárořezu.

Černobílá šachovnice na podlaze, bílé lodičky do výšky dveří a mosazný věšák, který vypadá, že tam visí od roku 1930.

Za historickým vzhledem je schovaná úplně současná technika — podomítková baterie, podlahové topení a hydroizolace, o kterých se první republice ani nesnilo.

Velkoformátová dlažba v grafitu na stěně i na podlaze, betonová stěrka na stropě a černá baterie. V celé sprše najdete tři spáry.

Že se velký formát do malé koupelny nehodí, slyšíme pořád. Tahle kóje má přesně čtyři metry čtvereční — a je to nejrychlejší způsob, jak tu námitku vyvrátit.